V projektu chybí samozřejmé věci jako lešení nebo detaily jako skladba zdi. Pro projektanta to důležité není, ale pro rozpočtáře ano. Potřebujete do modelu přidat něco, co tam není? Nebo chcete rozepsat jeden element na více položek, vytvořit celou skladbu? Začtěte se do našeho článku a dozvíte se, jak na to.
V dnešním díle se zabýváme sedmým bodem teze pana Michálka. Zajímat nás bude provázání výměr konstrukcí s vlastními položkami, a to nejen v teorii, ale i praxi. V samotném závěru článku pak ukážeme, jak naše aplikace obstála ve srovnání s původní ideou.
Původní text pana Michálka zní takto:
Představa práce BIM rozpočtáře:
1. Rozpočtář pracuje s rozpočtářským BIM ready softwarem.
2. V tomto rozpočtářském softwaru má možnost otevřít BIM model (2D i 3D pohledy – očekávám komfort prohlížení porovnatelný s REVIT, nikoliv modrého marťana z NAVISU).
3. Má možnost konstrukcím z BIM modelu přiřadit položku z databáze softwaru (je jedno, jestli je to položka typu RYRO (ÚRS), agregovaná (RTS), standardní ceníková nebo vlastní R (neceníková) položka.
4. Má možnost převzetí popisu z vlastností konstrukcí v BIM do popisu položky.
5. Má možnost standardní rozpočtářské práce s takto vytvořeným rozpočtem (kalkulované ceny, přesuny hmot, suti, VN + ON atd.).
6. Musí mít možnost změn měrných jednotek (např. m2 v BIM modelu = m3 v rozpočtu).
7. Musí být možnost provázání výměr konstrukcí nedostatečně podrobně vykreslených v BIM modelu (např. plochy podlah s nevykreslenými vrstvami) s položkami, které si rozpočtář sám do rozpočtu vloží (vrstvy podlah a jejich výměry).
Proč řešit vlastní položky, když chybí v modelu?
Rozdíl mezi projektantem a rozpočtářem v tomto případě spočívá v odlišném pohledu na jednotlivé elementy a rozpočtovou skladbu. Projektanta zajímá každý sloup, jeho délka a umístění. Rozpočtáře pak celkový objem betonu, výztuže, nebo kolik bude potřeba zařídit a odstranit bednění. Ideálně za všechny sloupy najednou, ale tohle téma jsme už probrali ve článku o pravidlech. Dnes nás zajímá, co dělat, když vám projektant do modelu něco nezakreslí.
Pan Michálek ve své myšlence výslovně zmiňuje nenamalované konstrukce. My se na tuto problematiku podíváme více ze široka. Ze článku o vzorcích už víte, jak se generují položky z modelu. Tam jsme konstrukce chybějící v modelu jen lehce zmínili, kdežto v tomto článku půjdeme do většího detailu.
Co se týče výkresů i modelů, je dnešní praxe poměrně jednoduchá. Projektant zakreslí konstrukci, označí ji jako ”Skladba 1“ a někde ve výkresu detailu nebo technické zprávě popíše její detailní skladbu.
Podívejme se například na zateplenou zeď. Ta se skládá z vnitřní malby, omítky, keramických tvárnic, lepidla, polystyrenu, pak opět lepidla, perlinky a vnějšího nátěru. Kdo by se s tím maloval? Přehlednější to nebude – a přece každý pochopí, jak a co kam patří.
Projektant v tomto případě zakreslí zeď v čistých rozměrech a do zprávy vypíše jen její skladbu. Rozpočtář se v situaci zorientuje a vypočítá základní výměru, tedy plochu zdi. Pak musí odečíst všechny otvory jako okna nebo dveře a některé větší prostupy, třeba pro klimatizace a topení. Teprve potom začne do výkazu ze skladby zadávat položky jako pořízení a montáže jednotlivých vrstev.
Proč by rozpočtářům tento postup neměl stačit?
- Největší nevýhodou tohoto postupu je, že jakmile projektant udělá nějakou změnu, musí rozpočtář všechno znovu přepočítat.
Plní Forgee Budget požadovanou funkci?
Naše aplikace postupuje podobně, akorát se do aplikace snažíme zadat celý princip tak, aby nezakreslené skladby počítala sama. Jak to funguje?
Obecně vždy vycházíme z toho, co je v modelu, ale umíme pracovat i s položkami, které v něm chybí. Buď v modelu nejsou vůbec, jako například pomocné konstrukce nebo lešení, případně se v něm nenacházejí v dostatečném detailu, třeba skladby nebo sendvičové konstrukce.
Pro tyto případy jsme připravili dva principy:
- Přidávání vlastních elementů do modelu na vstupu.
- Možnost tvorby různých položek ke každému elementu.
Představte si to tak, že máte v modelu pouze zeď, ale můžete si ji rozpadnout na samostatné položky pro nosnou konstrukci, zateplení, omítky nebo nátěry. Je to tak jednoduché, že se dokonce můžete pustit do ještě většího detailu a převzít kus práce z ceníkových položek. V závěru nepracujete s metrovou cenou kompletního sendviče jako s agregovanou položkou, ale s jednotlivými vrstvami. Pomocí koeficientů ve vzorcích pak snadno zohledníte rozdílnou plochu vnitřních a vnějších povrchů.
Pojďme si to už tradičně ukázat na příkladu:
- Projektant v modelu rozpočtáři nachystal zjednodušeně nakreslené zdi a dodal výkaz výměr.
- Rozpočtář najde tyto zdi a podívá se, jaké označení skladby mají v atributech.
- Pak pro ně vytvoří pravidlo a zapíše vzorce pro množství.
- Následně skladbu přepíše do položek a vybere správné vzorce.
- Stačí mu na jedné zdi zkontrolovat výsledek a podívat se na kompletní výkaz.
- Teď už se stejně označené zdi vykážou vždy správně bez zásahu rozpočtáře. Pokud projektant nějakou přikreslí nebo označí jinak, bude výkaz pořád aktuální. Pokud změní skladbu, rozpočtář ji opraví na jediném místě a opět má aktualizovaný rozpočet.
Proč se nám tento způsob práce zdá pro rozpočtáře lepší?
- Není třeba zakreslovat do modelu úplně všechno – a zároveň nesklouzáváme do velmi agregovaných položek ve stylu metrové ceny za kompletní zeď. Míru detailu si zvolíme podle sebe, tak jak nám to dává smysl. Nemusíme zadávat spoustu konkrétních čísel, výpočet jednoduše necháme na aplikaci.
Jak dopadlo srovnání aplikace Forgee Budget s vizí?
Máme za sebou oba příklady, takže je čas rozseknout, jak naše aplikace obstála ve srovnání se sedmým bodem pana Michálka.
Co nesplňuje?
Neumíme zázraky. Nedomýšlíme si detaily a různé výjimky, takže se musíme smířit s určitou úrovní detailu a zobecnění. Ale ruku na srdce, když si řekneme, že vnitřní povrchy jsou o pět procent menší než ty vnější, tak to nebude až takový rozdíl od ručního přepočítání. A může se stát, že čas strávený nad výpočtem bude ještě dražší než vykázaná chyba. V reálu stejně dodavatel vyfakturuje nakoupené kýble, nezpracovaný materiál a další položky, pro které ve výkazu tvoříme rezervu.
Výměra jednotlivých vrstev sendviče taky nemusí vždy dokonale sedět na realitu. Jak už jsme ale psali, u každého výkazu bychom měli počítat s nějakými rezervami, které odchylky bezpečně pokryjí.
Co splňuje?
Ve Forgee Budget nemá rozpočtář problém konstrukce doplnit nebo se dopočítat většího detailu. Zároveň se snažíme vše udržet přehledné a jednoduché, aby šlo zpracovat co nejvíce dostupných informací.
A jak to bude dál?
Projektantské softwary už dnes pomocí různých nástrojů umožňují vygenerovat velmi detailní skladby konstrukcí. Na druhou stranu víme, jak jsou takové modely nepřehledné, datově náročné a jak obtížně se s nimi pracuje. Nakonec mají vždycky sloužit lidem, a proto je nutné dobře zvolit vhodnou míru detailu.
Možná by byla cesta mít něco jiného v datech a odlišné informace zobrazovat, ale je otázka, zda by tento přístup nepřinesl víc škody než užitku. Osobně bych preferoval, kdyby software uměl vypočítat jednotlivé výměry vrstev ve skladbě a napřímo je vložil je ve strojově čitelné struktuře do atributů dané zdi. Pak by se s těmito informacemi dalo krásně dál pracovat aniž by utrpěla přehlednost.
Děkujeme, že jste dočetli náš článek až do konce. Další díl vyjde zase za týden a do té doby se budeme těšit na vaše myšlenky. S jakou míru detailu pracujete ve svých výkazech? Jak řešíte položky, které nejsou zakreslené v modelu, ale v rozpočtu s nimi musíte počítat? A vyhovovalo by vám naše řešení?
Těším se na vaše podněty v komentářích na Facebooku nebo v e-mailu.
Prosím pokračujte na další článek Jak zobrazit, co už je v rozpočtu zahrnuto, a co ještě není?
Lukáš Pavlica, zakladatel Forgee